TEST KVALITY MALÍŘSKÝCH BAREV
Jako malíř, který nemá tvorbu jen jako koníčka a uměním se živí, bych se měl starat hlavně o estetickou kvalitu svých děl. Nač by ale byla zákazníkovi kvalita estetická, když by časem barvy těch obrazů vyšisovaly? Výrobci, či jejich prodejci své produkty často vychvalují až do nebes, pravda to ale být vůbec nemusí. Obrazů jsem během let prodal již na stovky. Co bych dělal, kdyby se mi ti zákazníci začali postupně ozývat, že mají ty obrazy ode mne vybledlé? To je přímo zlý sen, autorova noční můra!
Jak jsem tedy nabyl jistotu ohledně kvality barev, které používám?
Na pevnou desku potřebného rozměru jsem nanesl základní nátěr - tak zvaný "šeps" (šeps - jde o většinou bílý, nutný podkladový nátěr na malířském plátně pod malbu budoucího obrazu). Na něj jsem namaloval podélné pruhy barev značky, kterou používám a nechal zaschnout. Plochu jsem pak svisle rozdělil na třetiny. První, levý sloupec jsem nechal tak, jak byl. Prostřední jsem nastříkal ÚV lakem (po namalování obrazu chrání dílo před případnými slunečními paprsky). Poslední sloupec jsem překryl silným, neprůsvitným kartonem.
Tuto testovací desku jsem dal za okno své domácnosti, které je nejvíc vystaveno přímému slunci (viz přiložené obrázky). Od té chvíle jsem si té desky nevšiml. Po řadu měsíců konalo svou hlavní práci jen přímé sálající slunce...
Za rok jsem z desky sundal krycí karton třetího sloupce a svůj test kvality barev vyhodnotil. Celá plocha desky měla všechny tři barevné pruhy ve stejné sytosti - absolutně žádný rozdíl!
To znamená, že mnou používané barvy jsou z tohoto pohledu kvalitní...a tedy, jak by řekl Mládkův Pitkin - "a vo-vo to přeci hla-hlalvně de, ne?"
